Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak to chodí v Americe… II.

 

Vzpomínáte na povídání mé kolegyně Soňi Koňaříkové o jejích zkušenostech z výuky v USA? Tady je druhá část. (A ještě slíbila další ….)

 

Na základě svých zkušeností z ročního pobytu v USA a výukou na střední škole v Aspenu ve státě Colorado se pokusím přiblížit americký školský systém, postoj studentů k výuce a pracovní prostředí amerického učitele.

Úvodní slovo věnuji obecnému mínění a pozici učitelů ve školství. Učitel v Americe je řazen v rámci sociální společnosti ke střední třídě. I když je většinou učitel vysokoškolsky vzdělán, dosahuje průměrné Americké mzdy, není  jeho povolání považováno za prestižní.

Vzdělávací systém v USA je zcela v kompetenci jednotlivých států, proto se většinou liší stát od státu. Neexistují dokonce ani jednotné vyučovací osnovy.

Střední školy v Americe můžeme rozřadit do třech kategorií. Školy privátní a církevní mají většinou vyšší úroveň výuky ve srovnání se školami státními. To se ovšem odráží i na výši školného, které se pohybuje řádově v rozmezí od 10 000 do 35 000 USD, zatímco studium na školách státních je bezplatné.

Z neoficiálních zdrojů mám informace, že nejkvalitnější školy a tedy i výuku mají Američané na severovýchodním pobřeží. Školství ve státě Colorado spadá spíše do nižší úrovně.

Většina státních středních škol v Americe je vázána na program No Child Left Behind. (Dejme příležitost každému dítěti). Tento program byl podpořen Georgem Bushem v lednu  2002. George  Bush v této souvislosti řekl:  „Naše země musí být prosperující a prosperita má svůj smysl, pouze tehdy pokud se dotýká každého občana. Smysl prosperity spočívá v tom nenechat nikoho stranou“. (Walter Bartoš, www.walterbartos.cz/dokumenty/no_child_left_behind.doc).

Ve stručnosti vysvětlím, co to znamená pro jednotlivé státy a školy:

  • Zodpovědnost za vysokou úroveň výuky: Státy, školské okrsky a školy musí zodpovídat za to, že zajistí dosažení vysoké úrovně vzdělání pro všechny studenty, včetně studentů různými způsoby znevýhodněných. Státy musí vypracovat systém sankcí a odměn, aby posílily zodpovědnost okrsků a škol za zlepšení výsledků.
  • Každoroční hodnocení školních výsledků
  • Důsledky pro školy, které neuspějí při vzdělávání různými způsoby znevýhodněných studentů
  • Zvýšení gramotnosti upřednostňováním čtení
  • Více zdrojů na výukovou techniku
  • Omezení byrokracie
  • Ocenění úspěchů a sankce za neúspěchy
  • Podpora informovanosti a možnosti výběru pro rodiče
  • Zvýšení úrovně učitelů
  • Zvýšení bezpečí ve školách 21. století

I když tato myšlenka, dle různých zdrojů tzv.  “compassionate conservatism“ (solidární, doslova “soucitný“ konservatismus), z ní pro studenty až ideálně, v praxi můžete narazit i na jisté nevýhody.

Státní střední škola v Aspenu je výběrem neomezená, tedy přístupná pro všechny typy studentů. Ve třídách se potkávají studenti s různou úrovní inteligence a studijních předpokladů. Pro učitele to tedy znamená, že velmi často musí přizpůsobit výuku těm nejpomalejším, a proto se rychleji chápající studenti nudí.

Pro nadané studenty existuje u některých předmětů jejich náročnější varianta, která je označována IB lesson a na závěr školního roku dělají speciální státní IB testy. IB lesson je srovnatelná s úrovní hodiny gymnazialního typu. Studenti si mohou vybrat, které IB předměty budou navštěvovat, ostatní předměty, dle mé zkušenosti, připomínaly úroveň základní školy nebo nižšího gymnázia. 

Předměty si vybírají z široké škály, která je rozdělena podle hlavních oblastí na Angličtinu, Matematiku, Sociální studia, Přírodovědní vědy, Umění, Tělesnou výchovu a Zdraví, Cizí jazyky, Počítačová technika a Speciální studie. Většinou jsou kredity přesně rozepsané, tedy jaké kurzy přesně musí mít + volitelné předměty.

Velmi často se studenti první dva roky soustředí, aby splnili dané požadavky, a větší množství volitelných kurzů si vezmou až v posledních dvou ročnících. Pokud student propadne, opakuje jen ten jeden původní kurz (což může udělat i o prázdninách) a dál pokračuje ve studiu, tedy nepropadne o jeden ročník níž. Většina kurzů je také přesně situována pro určitý ročník, pokud ale má student vyšší vědomosti, může být zařazen i do kurzu původně určeného pro Seniory (4. ročník) atp. (upraveno dle zdroje: http://www.studujemevusa.cz/vzdelavaci-system-v-usa/)

Z mého pobytu mě zaujalo, že studenti si mohou vybrat v rámci Tělesné výchovy z několika vypsaných sportovních aktivit. Na Aspen High school si vybírali Weight training – posilování, plavání, Lifeguarding – kurz plavčíka, Outdoorové aktivity nebo klasické tělovýchovné  aktivity, ke kterým patřili tradiční hry a sporty. Tělesnou výchovu měli  studenti povinnou pouze 1. pololetí za celé 4 roky studia na střední škole.  Jako semestrovou povinnost měli také Health – Zdraví, které zahrnovalo témata z oblastí Psychického zdraví (např. stres, relaxační techniky, první dojem, IQ…), Fyzické kondice a výživy,  První pomoci, Sexuálního chování, Drog, alkoholu a kouření.

 V rámci sociálních studií si studenti měli možnost zvolit předmět Debaty, který je vedl k rozvoji  komunikačních dovedností  a mluveného projevu.  V rámci toho předmětu jezdili studenti na různé debatní soutěže.

Předmět Umění zahrnoval výběr jako malba – kreslení, návrhářství nebo třeba hraní divadla.

V oblasti Počítačová technika a Speciální studie si volili studenti  témata:  ekonomika, počítače – IT, management, nebo práci se dřevem.

Známkování probíhá procentovým systémem, od něhož jsou dále odvozeny výsledné známky A, B, C, D, a F (neprošel). Závěrečné testy z předmětů tvoří jen asi 20% výsledné známky. V amerických školách velké procento známky tvoří domácí úkoly, příprava, samostatné zpracování a prezentace projektů.

Studenti mají možnost se do škol a zpět domů dostávat žlutými školními autobusy, kde doprava je zdarma. Na střední škole v Aspenu začíná výuka v 8.10 a ukončení je v 15.15. Studenti prvního ročníku mají denně vždy 4h po 90 minutách, ve vyšších ročnících se počet hodin může snížit dle volitelných předmětů. Znamená to, že freshmeni – prváci mají za semestr 8 různých předmětů, ostatní ročníky 6 – 7 předmětů.

V Aspenu neexistují třídní kolektivy, jelikož se studenti daného ročníku potkávají na jednotlivých předmětech dle jejich výběru.  Výhodou tohoto systému je setkávání s velkým množstvím  různých lidí a provázání celého kolektivu v rámci ročníku. Jako nevýhodu vidím utváření pouze povrchních a dočasných kamarádských vazeb mezi studenty. 

Součástí personálu školy kromě ředitele, zástupce a učitelů byli: školní psycholog, Counseling – 2 výchovní a profesní poradci, zdravotní sestra,  specialistka IT, kuchaři, uklízeči, knihovnice, školník a šerif.

Zajímavé bylo, že každý student měl svého výchovného poradce, se kterým řešil své prospěchové výchovné problémy nebo profesní zaměření. Counseling úzce spolupracoval s rodiči a zastával také částečně funkci třídního učitele.

Při jakémkoliv úrazu  nebo nevolnosti studenta se volala zdravotní sestra, která posuzovala jeho vážnost, ošetřovala drobná poranění, volala záchranou službu či zařizovala odvoz studentů rodiči domů.

Úlohou IT personál bylo především být k dispozici učitelům při jakémkoliv technickém problémy. Po jeho zavolání IT personál ihned přišel do hodiny a prioritně řešil úkoly, které ohrožovaly plynulost výuky. Sekundárně  se pak také staral o školní systém y a techniku.

Šerif byl ve škole vždy přítomen a dohlížel na bezpečnost studentů, co se týkalo nošení zbraní nebo ostrých předmětů, požívání drog a alkoholických nápojů. Aspenská střední škola byla školou bezpečnou, tudíž se studenti nemuseli podrobovat každé ráno detektoru kovů jako u jiných zejména městských škol.

Třídní schůzky byly dvakrát do roka, kdy rodiče měli možnost se přes internet zapsat na určitou dobu k danému učiteli, s nímž měli osobní desetiminutovou schůzku. Výhodou tohoto systému bylo, že učitel se mohl na konkrétní rodiče studentů připravit a vzhledem k časovému omezení se mohl vyjádřit stručně, ale výstižně. Osobně jsem s rodiči studentů neměla žádný problém,  ba naopak jsem získal jejich podporu  a nezřídka i jejich obdiv.

Od mých amerických kolegů jsme se dozvěděla, že ne vždy probíhají třídní schůzky hladce. Spousta rodičů si stojí  za svým dítětem a nejsou schopni si připustit, že právě jejich dítě se může chovat totálně odlišně, než jsou oni zvyklí doma.  Jindy rodiče chápou studenta jako učitelova klienta, tudíž za všechny studentovy nezdary a špatné známky ve škole může učitel a jeho nevyhovující způsob výuky.  Ano, i tohle je možná a nejen americká realita :o ).

 


    hodnotili 2 uživatelé

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.