Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak to chodí v Americe… II.

 

Vzpomínáte na povídání mé kolegyně Soňi Koňaříkové o jejích zkušenostech z výuky v USA? Tady je druhá část. (A ještě slíbila další ….)

 

Na základě svých zkušeností z ročního pobytu v USA a výukou na střední škole v Aspenu ve státě Colorado se pokusím přiblížit americký školský systém, postoj studentů k výuce a pracovní prostředí amerického učitele.

Celý příspěvek »


Nic nového pod sluncem?

Při záchraně knih z likvidované knihovny, se mi dostala do rukou útlá knížka, která mne zaujala: Josef Bartoň: Mravní výchova ve škole, Brno 1922. Zajímavé čtení.

Snad vás několik ukázek také přesvědčí, že nic nového pod sluncem.

„Výběr učiva nemůže učiteli, jenž dílo své utváří, nikdo diktovati, neboť záleží tu na vyspělosti žactva, na životě obklopujícím učitele a žáky, na probíraném učivu, četbě a zorném úhlu učitelově, pod kterým zírá na věci a život.“ (str. 10) – že by důraz na individualitu učitele a konkrétní situace ve třídě?

 

„Osnova nesmí býti přeplněna, tak jako všechny dosavadní osnovy, neboť pak má znamení nepohodlného diktátu, nepodněcuje tvůrčích sil, činí učitele roztržitým, nepokojným a nedovoluje mu opakovati.“ (str. 10) – že by přiměřenost učiva?

 

„Netřeba připomínati, že žáci smějí říci pravdu, i tu svoji subjektivní, a že nikdy jich pro ni nesnižujeme, neironizujeme a že omyl v nazírání nesmí býti předmětem smíchu ve třídě.“ (str. 10) – že by úvahy o partnerském přístupu k žákům? 

„… učebnic nemají, ale zapisují si výtěžky práce do deníků a též do cvičebního památníku, jejž ilustrují, a konečně sobě navzájem do soukromých památníků.“ (str. 13) – že by zárodky pracovních listů?

„V popředí stojí žák, jenž pomocí učitelovou sám dané jevy hledí řešiti. (str. 11) – že by samostatná práce, řešení problému atd?

Náměty slohových prací stojí také za povšimnutí: Pavouk umělec, Hádejte, která to je (popis přítelkyně), Mezi dětmi (pozorování), Účinky lihovin, Chvíli maminkou, Čisté ovzduší, Zdravověda duše. Co soudím sama o sobě? (str. 7) Těžká chvíle (napiš jak jsi sama hospodařila),

 

Témata, která na základě četby a diskuse autor probíral: poctivost, pravdocit, láska k bližnímu, mamon, nactiutrhání, omluva, nevkus, povinnost, pochvala, práce, pravda, příroda, rodiče, vděčnost, vytrvalost. Že by to bylo propojení českého jazyka s kompetencí občanskou?

Navrhované zápisy do sešitu na konci hodiny z jednotlivých lekcí jsou také zajímavé.

 

Hodina věnovaná dobrým vlastnostem: Přičiňovati se budu o to, abych pomáhala vytvářeti krásnou duši čeké dívky a ženy.“  (Str. 20)

Hodina o přátelství: „Pravé přátelství vpřádá v tkanivo života našeho stříbrné nitky, jest sladkou písní, která utěšuje a rozhání praky z čela.“ (str. 22)

Hodina věnovaná sebepoznání: „1. Chceš-li nabýti vyššího poznání, musíš poznati sama sebe. 2. Dobrou vůli měj, poslušna dobrých vnuknutí buď, cíl života si pevný stav, od něho pak nikdy neodchyluj. 3. Ve zlobě buďtě dětmi, v lásce však a v dobu působení velikány – obry.“( (str. 24)

Hodina o hospodaření: „Sloužiti a nésti obtíže druhých je největší zásluhou. Pomáhej, dokud můžeš a kolik můžeš; dobré raději čiň, nežli bys je přijímala.“ (Str. 26)

Hodina o účincích alkoholu: „Nebudeme svobodni, dokud budeme otročiti tělesným požitkům.

Jedna hodina byla také věnována tématu chyby: Poučení: „Bez chyb není člověka. Chybami stáváme se lepšími, ale jen jich neomlouvej, nezastírej, pojmenuj je vždy správně, nehledej ochrany pro ně u nikoho, lituj každého nerozumu a uvidíš následky pro své i své okolí.“ (Str. 32) Že by pokusy o autoevaluaci žáka?

Ale jeden závěrečný citát z hodiny o pomluvě zněl takto: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni. (Matouš, kap. 7)“  (Str. 32)

Nejzajímavější však bylo, že jednotlivá mravní  (dnes bychom řekli – etická) témata navrhuje probírat na základě ukázek z četby, nebo příběhů ze života. Že by důraz na prožitek žáka?

Ale závěr je jako vystřižen ze současných diskusí o skloubení výstupů předmětu a kompetencí: „Jsem přesvědčen, že nezkrátil jsem při tom češtiny o její právo podle osnovy. A kdyby – nemělo toto vyučování větší cenu, nežli má snad složené souvětí?“ (Str. 80)

Souhlasíte, že nic nového pod sluncem?

 


Pláč starého knihovníka, aneb „moderní“ čtenářská výchova.

Rád chodím do své „alma máter“. Jednak tam dobře vaří, takže k ní radostně kráčím každé poledne na oběd a také pro vzpomínky, které se mi vybavují. Prožil jsem v ní 43 let. Nejprve jako student a pak jako učitel. A vzpomínek je mnoho. Některé jsou příjemné, jiné méně. Z těch mnoha let jsem velkou část věnoval vedle učení i péči o knihovnu. Nejprve jen žákovskou a pak, po spojení s učitelskou, dohromady. Měl jsem radost, když si studenti chodili půjčovat, když jsem mohl koupit novou zajímavou knihu a rozšířit tak inventář. K té méně radostné vzpomínce patřil okamžik, kdy přišla pověřená soudružka z OV KSČ (pro ty mladší – Okresní výbor  Komunistické strany Československa) se seznamem zakázaných knih a já je musel před ní rovnat do štůsků. Naštěstí, po „vyřazení“ si je neodnesla, ale vyhradila prostor ve sklepě a tam jsem je musel uložit a podepsat, že se nesmí dostat do rukou studentů ani nikoho jiného, aby nedošlo k morální újmě. To víte, že do půl roku se knihy přestěhovaly do uzavřených regálů v knihovně, ze kterých putovaly mimo půjčovní katalog důvěryhodným studentům a kolegům. Musím říci, že mne za to nikdy nikdo „nepráskl“.

O to větší šok jsem zažil minulý týden, když jsem šel radostně po prázdninách na oběd (to víte, že je to snazší, než vařit sám) a dovím se od kolegy: „Přijď do knihovny, jsou tam knihy na vyřazení. Snad se ti  některá bude hodit.“ Po obědě jsem spěchal do knihovny, lépe řečeno informačního centra, kde vedle regálů a stolů pro studenty bylo i 15 počítačů. Byla to chlouba školy. Když přišla některá důležitá návštěva, tak se jim to ukazovalo jako ukázka moderního centra, kde mohou studenti studovat o volných hodinách, půjčovat si knihy a zároveň využívat počítače (samozřejmě napojené na Internet). Na zemi ležela velká hromada knih, můj kolega se v ní prohraboval a na stranu dával vybrané knihy. Ta hromada knih na vyřazení, byla podstatně větší, než zakázané knihy od komunistů. Jen pro zajímavost – byy tam i Platonovy dialogy. Za chvíli i vedle mne byla hromada knih a já odcházel domů pořádně obtěžkán a naštván z toho, co jsme zjistil.

Knihovnice Jana, která vždy ochotně knihu půjčovala, je propuštěna, informační centru většinu dne uzavřeno a knihy výrazně „probrány“. Ty , které neprošly sítem byly právě na hromadě, určené do sběru. Dovedete si představit, jak mé srdce knihovníka a milovníka knih plakalo? Ale šetřit se musí, že? Je lepší založit komisi, která bude teoreticky řešit, jak rozvíjet u našich dětí čtenářskou gramotnost, než dát peníze na chod knihovny a informačního centra. Knihy si můžou půjčit v městské knihovně a informace jim natlučeme do hlavy.  Jo, jednadvacáté století – doba informační exploze. Tak taková je praxe. Od této chvíle, mně každý článek či brožura o čtenářské gramotnosti zvýší adrenalin v krvi. 

Říká se sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělený smutek, poloviční smutek. Myslím, že to v tomto případě to pro mne neplatí. Ale aspoň jsem si na chvíli na chvíli ulevil.


Co mne zaujalo.

Tak jsem dočetl Ivan Klíma: Moje šílené století. Jsou to jeho paměti. Stojí to zato. Ukazuje to, že po krizi a válce byla vize socialismu pro mnoho lidí logická. A ti, co prozřeli a uvědomili si svůj omyl jsou alespoň čestní.

 

Celý příspěvek »


Soňa Koňaříková: Z mého pobytu v USA

NE, nebojte se, sedím pořád ve svém krásné valašském kraji. Ale moje kolegyně z gymnázia odjela na rok učit do USA. A protože jsem člověk zvědavý, tak jsem se jí vyptával jak to tam chodí, abych měl alespoň zprostředkovanou zkušenost. A protože se mi zdá, že její postřehy jsou zajímavé a mohly by zaujmout i ostatní, požádal jsem ji, zda je mohu zveřejnit. Napsala mi že ano, tak tady je první.

Celý příspěvek »


Svoboda a odpovědnost

Když jsem se díval, a pak i účastnil. diskuse k virtuální hospitaci paní kolegyně Blanky Pravdové, která měla velmi pěknou a funkční hodinu, napadlo mne, že z hlediska obsahu, tam něco chybí. A pak jsem si četl v Psychologie dnes interview s paní Eliškou Haškovou Cooledge, dlouholetou pracovnicí Bílého domu. Ona tam uváděla  zajímavou myšlenku: „Myslím, že svoboda je tady vnímána zkresleně: jsme svobodní, můžeme dělat absolutně všechno, co chceme, říkat o každém co chceme – ale to je anarchie, ne svoboda. Svoboda znamená, že člověk má zodpovědnost za všechno co řekne, i za výsledek toho, co řekne, tady to úplně chybí.“

Celý příspěvek »


MBTI – dobrá pomůcka pro práci učitele

Hodně se hovoří a píše o nutnosti individuálního přístupu k žákům. Otázkou ale je, jak toho docílit.

Celý příspěvek »


Ohlédnutí za Vánočními jarmarky a tak všeobecně.

Několik mých „malých přátel“ mě před Vánocemi pozvalo na jejich jarmark. Tak jsem si zkontroloval peníze v peněžence a šel. Všude jsem si to tam prohlédl, něco koupil a šel domů. Cestou jsem se musel prodírat skpinou deváťáků, kteří se v oparu cigaretového kouře vesele bavili před školou. Musím se sebekriticky přiznat, že ani já, ani ostatní rodiče, kteří procházeli, jsme jim nic neřekli.

Celý příspěvek »


Proč souhlasím, že je třeba se změnit.

Změnila se společnost, musí se změnit i školství a to především učitelé, jako nejdůležitější prvek v systému. Proto považuji reformu za zcela nezbytnou.

Jsem ve své podstatě člověk, který rád přijímá změny. Z toho důvodu mi nedělá potíže přizpůsobovat se novým skutečnostem. Možná právě proto jsem se pár roků před důchodovým věkem rozhodl změnit profesi: odejít ze školy a stát se nezávislým lektorem a mediátorem, tedy OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná).  A najednou vidím věci z jiné perspektivy. Je to poučné.  Získal jsem odstup od profese, kterou jsem rád a s chutí vykonával desítky let. A musel jsem ledacos přehodnotit. Naučit se nebát  říci že něco umím a mohu to nabídnout a říci si za svou práci odpovídající cenu,  ale také soustavněji na sobě pracovat, tedy stále se vzdělávat. Takže jak se teď dívám jakoby zvenčí na své kolegy?

Celý příspěvek »


Nezaspali jsme zase něco?

Udělal jsem v životě několik dobrých rozhodnutí, za která se chválím. Jedno z nich bylo naučit se psát všemi deseti. Trochu k tomu přispělo to nesmyslné rozhodnutí „strany a vlády“ – přiblížit studentům gymnázií výrobu  zavedením tzv. ZVOPu – základů výroby a odborné přípravy. Měli jsme mimo jiné také Základy ekonomiky, kde byl zařazen předmět Základy administrativy. A  já jako mladý jsem dostal za úkol učit tento předmět, tedy učit psát všemi deseti. Tak jsem se začal učit také. Dalo mi to docela „fušku“, ale státnici jsem nakonec udělal a získal jsem tak novou aprobaci.

Celý příspěvek »